Proč se cítím egoisticky, protože chci další dítě
Nikdy jsem nebyl přesvědčen, že mé třetí dítě bude moje poslední. Doufal jsem, že když se narodí, budu mít jistou jasnost, ale nebyla jsem přesvědčena o nic jiného než o mé hluboké a přetrvávající lásce k němu. Když se vlny mých poporodních emocí vyplavily, osciloval jsem se mezi pocity, jako by naše rodina byla úplná a byla přitahována k myšlence čtvrtého dítěte. Byl to čas bláznivé lásky a nikdy jsem nemohl s jistotou říci, že bych to nechtěl dělat znovu a znovu.
Když se lidé ptají, jestli jsme hotovi s dětmi, nikdy nevím, co říct. Zatímco můj manžel a já jsme mluvili dál a dál o čtvrtém dítěte, nezdá se, že by to bylo logické. Jsme tíživě roztaženi, jak je to s naší tříčlennou chůvou. Nevím, jak bych zvládl čtvrté dítě s tím, že můj manžel často cestuje za prací. Nevím, jak to zvládneme finančně. Nevím, jak bych rozdělil čas a miloval ještě jednu osobu.
Přesto nemohu s jistotou říci "ne". Podívám se na mé dítě a chci se vrátit zpět a znovu ho zažít. Přemýšlím o šanci, že už nikdy nemusím mít ten okamžik, kdy jsem se poprvé setkal s jedním z mých. Nikdy znovu nevěřícím novým dítěti na hrudi a říkat jim, jak jsou milí po měsících vyčerpávajícího těhotenství. Bezkonkurenční úleva a radost a extáze narození ... není nic podobného.
Myslím, že jsem se vrátil během prvních několika měsíců a přemýšlel jsem, jak už na zemi už mohli skončit. První úsměvy, coos a smích. Krátký čas, kdy byl spokojen se spánkem na hrudníku celé hodiny. Podívám se na video, které se poprvé setkaly se všemi svými dětmi, a bobtnání lásky v mém srdci je skoro příliš na to, aby se to zvládlo. "Bylo by to opravdu tak špatné to udělat znovu?" Myslím.
Miluju kojeneckou scénu stále více a více pokaždé, když ji zažívám. Vím, jak krátká a krátká je tato sezóna. I tak nemohu zpomalit dostatek času, abych si to užíval tolik, kolik chci. Mohl jsem mít dítě po miminko po dítěti a já bych se s ním nikdy necítila. Ale to znamená, že bych měl mít děti? Chcete-li se zachránit před obyčejnou bolestí sledovat, jak moje děti vyrůstají?
Vím, hluboko, nemám pocit, že je hotovo. Obávám se však, že moje touha po dalším dítěti ignoruje rodinu, kterou už mám, rodinu, která mě úplně potřebuje. Už se cítím, jako kdybych přišel na čas a pozornost pro každé mé děti a mého manžela. Vidím, jak se napětí na mém manželství a mé vztahy s každým z mých starších dětí. Ačkoliv mohu ospravedlnit, že čtvrté dítě přinese více lásky a že všichni budou určitě lépe, nevím, jestli je to fér. Samozřejmě bychom se všichni zamilovali do jiné lásky, ale je to opravdu karta, kterou bych měl hrát? Nebo já jsem sobecký, protože chci více času v dětském jevišti?
Když se můj nejstarší syn vrátí domů ze školy, umírá na mě s časem. Čekal, zatímco jsem si dal svou mladší sestru spánku, zatímco já krmím dítě a když se zabývám milionem malých věcí, které se objevují, když se snažím dělat ty dvě věci. Někdy to trvá hodinu. Někdy to trvá víc. Požádá mě, abych s ním znovu a znovu hrál, než budu schopen. Pak o několik minut později nastane něco jiného. Doba přehrávání bude přerušena. Mám pocit, že naše momenty jsou ukradeny tím, jak je už zaneprázdněný život. Proč bych se k tomu chtěl přidat? Proč bych od něj chtěl odebrat více času? A od jeho sestry? A jeho bratr? A moje manželství?
Zajímalo by mě, kdy si uvědomím, že jsem dosáhl svého limitu. Zajímalo by mě, jestli budu někdy mít limit. Už mám život plný lásky. Jsem spokojen s tím, co mám. Mám štěstí. Vím to. Byl bych vděčný a já jsem. Pak vidím, že všichni hrají společně, milují jeden druhého a spolu roste. Usnula jsem se na sladké vůně dítěte, která se na mě bouchla. A přemýšlím, jak budu někdy přežít, až budou ty roky pryč. Je to sobecká touha, aby tyto malé chvíle trvaly navždy? Ano, pravděpodobně je. Ale neříkáš, že žádnému jinému dítěti nikdy nebude snadná volba? Ne. Nikdy to nebude. I když vím, že je to sobecké.